Izolace
Společně s Ondřejem Syřiště jsme vytvořili site-specific happening/instalaci pro příležitost slavnostního otevření kreativně kulturního centra Übergrund Linserka v Liberci. Otevírá téma vztahů mezi izolací a erozí. V multisenzorickém výstavním celku zachází s motivy společného, avšak podléhajícího jedinečnosti a různosti vnímání. Skrze smyslovou fenomenalitu vyzývá k fyzickému kontaktu návštěvníka s místem, jež vyniká svou osobitou rozporuplností. Dílo záměrně konfrontuje nastavené hierarchické řády a rozvádí momenty polemiky.
Čekání
Trojice mladých autorů Natálie Demuthová, Jakub Janďura a Václav Podestát reaguje svou site-specific instalací Čekání na prostředí libereckého náměstí Dr. Edvarda Beneše a vedlejšího přechodu pro chodce. Vnáší do něj jakousi hru s kolemjdoucími. Jejich instalace v podobě brány umožňuje člověku volbou vlastní cesty vyjádřit svůj postoj zatímco interval pro úvahu nad položenou otázkou nekompromisně odměřuje sousední světelný semafor. Dílo si klade za cíl akcentovat veřejný prostor jako místo interakcí, různoběžných trajektorií i řádu nastavených struktur. Volně a s nadsázkou rozvádí aspekty volby či odmítnutí, změny a trpělivosti, ať už jsou vnímány z praktického, politického nebo existenciálního pohledu.
Světlina
Intervence vychází z filosofického pojmu neskrytost a Heideggerova podobenství o světlině. Neskrytost jako přítomnění přítomného. Cílem bylo vzbudit intenci k zadní části ateliéru, běžně užívané jako skladiště zakrývané přenosnými stěnami, ačkoliv se jedná o prostor s největším množstvím přirozeného světla. Práce spočívá v zakrytí prostoru napnutou lešenářskou sítí. Součástí instalace je nepřístupné otevřené okno. Má být reflexí k vlastnímu i společnému obývání místa a úvahou o topologické komplexitě a podléhání zavedeným konvencím. Instalace Světlina se po uvedení stala dějištěm cizího ofenzivního zásahu, čímž naplnila svůj záměr stát se těžištěm dialogu.
Neuchopitelné
Téma neuchopitelnost vycházející z prožívání neměnnosti vlastního pokoje v období koronavirové pandemie. Neměnnost, byť zintenzivňuje představy, postrádá aspekt tvořivosti změny v odstupu. Absolutně černé neuchopitelné objekty situované do realistické místnosti uprostřed černého prázdna vytváří slévající se díru prázdno násobící. Navzdory své prostorové povaze prostor obchází.
Qualia
Qualia je možné pojmenovat jako stav mysli, kdy se setkáváme se zkušeností z vněšího prostředí, avšak prožitek nelze přesně vystihnout. Dokážeme například popsat fyzikální vlastnosti barvy, její vlnovou délku a optické zachycení okem, co ale znamená její prožitek, jaký je u ostatních, nevíme. Na dvě plátna jsou promítány modrá a červená barva procházející aparátem fólií a větráků. Osobní dosazená zkušenost je zcela ponechána na divákovi, aparát za plátny je záměrně nalezitelný. Práce staví na kontrastu amorfního a krystalického.
Proud
Ve videoprojektu Proud reaguji na sledování filmů ve zrychleném čase, tzv. speedwatching, jako metodu úspory času při přehrávání filmů ve zvýšené rychlosti. Zaměřuji se na otázku úcty k celistvosti vnímaného díla. Video zahrnuje všechny filmy Miloše Formana, které jsou přehrávány současně. Výběr obsahu nemusí být chápán jako výlučný, ale zdůrazňuje respekt k filmu jako celku. Každý film je redukován na úzkou linii pixelů, které jsou seskupeny vedle sebe v horizontálním pruhu uprostřed obrazu. Filmy jsou spuštěny simultánně, včetně zvukové složky, při samém počátku. Pozorujeme zvrstvený tok signálů, které se prolínají v dynamickém celku.
Dům a lešení
Práce pojednává o zakrytí, které interpretuje nikoli jako omezující aspekt, nýbrž jako metodu odhalování. Ideová úvaha vychází z filosofického pojmu neskrytost. Práce se opírá o fenomenologický pohled, z něhož nelze neskrytost chápat jako evidentní zřejmost. Její podstata tkví ve skrytosti, z níž se může poodhalit. Výstupem se jedná o site‐specific intervenci, která zachází s motivem lešení. Je umístěna po boku sokolovny v Jablonci nad Nisou a vztahuje se k lokální paměti a identitě. Do prostředí lešení vstupuje jako pomezí vrstvy tajemství, charakteru budování, péče, přístupnosti a celistvosti. Koncept lešení si klade za cíl rozvíjet otázky vztahů s místem a navést pozornost na procesuální kontexty budování a vnímání přesahující do obývání veřejného prostoru.
Hluboké okno
Instalace Hluboké okno pojednává o možnostech vhledu do světa vnitřního a světa vnějšího. Zabývá se jejich vztahem. Ideovým podkladem jsou filozofické pojmy imanence a transcendence, princip prostupování zevnitř a princip přesahování. Vychází ze symboliky okna jakožto pomezí obou těchto světů. Instalace pracuje s optikou pomocí dichroické fólie, což je materiál zacházející s lomem světla v tenkých vrstvách. Vztahuje se k okolnímu prostředí a reaguje na jeho světelné podmínky, propojuje topologii místnosti s vnějším prostředím. Otevírá hloubku vnitřních prostupujících rozměrů a zároveň zpřítomňuje transcendentální charakter světla. Vzniká souhra transparence, ohybu a odrazu, které se pozorovatel účastní specificky podle své pozice.
Návštěva
Práce Návštěva rozvíjí tematiku těla jako prostředku, který současně kryje a odkrývá. Světelná projekce zachází s hrou vlastního stínu a vyžaduje tělesnou participaci, záměrně vyzývá
k narušení odstupu a ponouká k přítomnému odhalování obsahu skrze sebe samého. Snahou je vzbudit
retenci, která navozuje pozornost k neoddělitelnosti pohledu na svět a těla – navzájem do sebe se nořících. Inspirováno knihou Viditelné a neviditelné.