Dílo je výsledkem mé bakalářské práce na téma Vnitřní a vnější rozměr, která pojednává o možnostech vhledu do světa vnitřního a světa vnějšího. Zabývá se jejich vztahem. Ideovým podkladem jsou filosofické pojmy imanence a transcendence, princip prostupování zevnitř a princip přesahování. Práce vychází ze symboliky okna jakožto pomezí obou těchto světů. Instalace pracuje s optikou pomocí dichroické fólie, což je materiál zacházející s lomem světla v tenkých vrstvách. Výsledná instalace se vztahuje k okolnímu prostředí a reaguje na jeho světelné podmínky, propojuje topologii místnosti s vnějším prostředím. Otevírá hloubku vnitřních prostupujících rozměrů a zároveň zpřítomňuje transcendentální charakter světla. Vzniká souhra transparence, ohybu a odrazu, které se pozorovatel účastní specificky podle své pozice a úhlu pohledu.

Osobně hloubku nechápu jako jeden ze tří rozměrů eukleidovského pojetí prostoru – výška, délka, hloubka, zastávám pojmenování výška, šířka, délka. Hloubka prochází všemi směry, ale není jimi vymezena. Představuje vnímání dimenzionality na konkrétní rozměrovosti nezávislé.