Cílem architektonického řešení výstavy barokních obrazů a grafik z bavorského města Augsburg v Galerii Lázně Liberec bylo pomocí jednoduchých prostředků vytvořit prostředí světelné a prostorové hry. Podobně, jako barokní architektura využívala skrytých světelných zdrojů a práce s dynamikou prostoru, bylo snahou výstavního ztvárnění rozšířit působení obrazů směrem do širšího prostoru za hranice rámu.